Kniha Daniel

Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího chrámu: (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů. Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z izraelských synů, z královského nebo šlechtického rodu jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v královském paláci. Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. Král jim též určil na každý den stravu z královských pokrmů i z vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem. Z Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh.

Daniel řekl Nabuchodonosorovi: „Ty, králi, jsi měl vidění, a hle – socha. Byla to velmi mohutná socha, skvěla se září, když stála proti tobě, a její vzhled byl strašný. Tato socha měla hlavu z ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z mědi. Stehna byla ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z hlíny. Díval ses, když se tu náhle bez lidského přičinění uvolnil kámen, udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je. Tu se ihned zhroutilo železo, hlína, měď, stříbro a zlato a byly jako plevy na mlatu v létě, vítr je odnesl, ani stopa po nich nezůstala; kámen pak, který udeřil do sochy, stal se velikou horou a naplnil celou zemi.

Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před (těmito) tisíci se oddal pití vína. V podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z jeruzalémského chrámu, aby z nich pil král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky. Byly tedy přineseny zlaté a stříbrné nádoby odnesené z jeruzalémského chrámu a pili z nich král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky. Pili víno a oslavovali bohy ze zlata, stříbra, mědi, železa, dřeva i kamene. Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky.

Můj duch se znepokojil a poděsila mě vidění mé mysli. Přistoupil jsem k jednomu z těch, kteří tam stáli, a žádal jsem, aby mi to všechno vysvětlil. Odpověděl mi a podal mi o tom všem výklad: „Tyto veliké šelmy počtem čtyři – jsou čtyři králové, kteří povstanou na zemi. Potom však obdrží království svatí Nejvyššího (Boha) a budou ho mít až na věky – po všechny věky.“